Na první pohled se může zdát, že fotovoltaika a biomasa nemají nic moc společného. Opak je ale pravdou. Oba zdroje totiž získávají energii ze Slunce, každý ale trochu jiným způsobem. Solární panely přeměňují sluneční svit přímo na elektřinu, která pohání lokální spotřebiče, míří do distribuční sítě nebo ke krátkodobému skladování v bateriích. Biomasa v sobě však také uchovává sluneční energii, kterou rostliny pohltily svými listy a uložily pro pozdější využití. Energii z biomasy dnes získáváme buď přímo pálením v kotlích nebo z ní v bioplynových stanicích vyrábíme bioplyn či biometan.
„Biomasa představuje ucelený systém skladování energie, třeba na zimu, kdy je potřeba topit. Fotovoltaika naopak efektivně vyrábí elektřinu během letních měsíců. Dokáží se doplňovat a měli bychom dělat prostor pro to, abychom mohli využívat solární, a i větrné elektrárny ve chvílích, kdy vyrábí a biomasa představovala zálohu na období extrémní poptávky po elektřině, zejména v zimních měsících nebo v noci. A společně vytvoříme robustní systém, který nahradí uhlí,“ říká v podcastu Pod proudem předseda sdružení CZ Biom Jan Habart.
V České republice je aktuálně kolem 600 bioplynových stanic, které loni vyprodukovaly 7 terawatthodin energie. Lokální bioplynky dodávaly elektřinu a teplo ze spalování bioplynu v kogeneračních jednotkách. Pomalu se rozvíjí také výroba biometanu, který zatím z bioplynu vyrábějí pár stanic, ale do roku 2030 má Česko vyrábět před 700 milionů metrů krychlových tohoto ekologického paliva, které má do budoucna nahradit pětinu dodávek fosilního zemního plynu.
“Cílem je do roku 2030 nabídnout diverzitu. Bioplynové stanice mohou do roku 2030 vyrůst z 350 megawattů na 700 megawattů, což odpovídá výkonu elektrárny Dlouhé stráně. A zároveň pokud je v síti přebytek levné energie, mohou ji využívat k výrobě biometanu,” vysvětluje Jan Habart s tím, že rolí bioplynových stanic tak bude v budoucnu i vyrovnávání distribuční sítě.
Fotovoltaika má před sebou v Česku také velkou budoucnost. Podle odhadů Svazu moderní energetiky zde může do konce desetiletí vyrůst až 15 gigawattů solárních elektráren. Aktuálně jsme na zhruba čtvrtině tohoto výkonu. Poptávku v posledních letech táhly zejména domácnosti, nyní se ale instalační firmy přesouvají k větším firemním instalacím. Velký potenciál je právě v zemědělství, kde lze solární panely instalovat buď u vybraných plodin formou agrovoltaiky nebo přímo na střechy a volná prostranství v areálech zemědělských družstev.
„Dnes je fotovoltaika zejména doplňkový zdroj pro vlastní spotřebu. Ale v souvislosti s komunitní energetikou vidím prostor pro vesnickou, venkovskou energetiku, která se může vracet zpátky do období před Druhou světovou válkou. Ve 30. letech vznikala energetická družstva, která vyráběla elektrickou energii pro danou oblast, kde se lokálně spotřebovávala,“ říká Petr Ondřej, zakladatel společnosti Andrew Solar Energy a rozvíjí svou vizi:
„Dovedu si představit, že spojité nádoby v podobě na jedné straně venkova a na druhé straně mixu fotovoltaiky, bioplynových stanic nebo větrných elektráren může dávat v dané lokalitě smysl a soudržnost. Ta může přinášet výhody nejen pro zemědělce, ale i místní obyvatele.“ Fotovoltaiku tak dnes můžeme stále častěji vidět třeba na střechách vepřínů či kravínů nebo na volných prostranstvích kolem hospodářských budov, která by jinak zůstala bez užitku.
Budování lokálních zdrojů energie je součástí proměny celé české energetiky. Díky dekarbonizaci se postupně zbavujeme velkých centrálních uhelných elektráren, a jejich roli postupně přebírají menší zdroje, které pokrývají potřeby konkrétní obce, města nebo regionu. A zemědělci představují zásadní dílek ve skládačce transformace energetiky.
Novou epizodu podcastu Pod proudem si můžete poslechnout i na Spotify nebo Apple Podcast.
Úvodní foto: Archiv Obnovitelně.cz
