Podle studie společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky jde o obrovskou příležitost, která může Česku pomoci jak ekonomicky, tak i v rámci boje s klimatickou změnou. V případě, že naopak Česko v budování čistých zdrojů pořádně nešlápne do pedálů, hrozí, že vypadne z mezinárodních dodavatelských řetězců.
„Největším přínosem je samotná obnova energetiky. Může zde vzniknout 17 gigawattů nových zdrojů, což je, řekl bych, nevídaná modernizační vlna od doby modernizace uhelných elektráren. A pak je to velký investiční impuls, který generuje obrovské příležitosti v zaměstnanosti, průměrně zhruba nějakých 34 tisíc nových pracovních míst. A jsou to obrovské přínosy do HPD, příjmů státního rozpočtu i obecních a krajských,“ shrnuje přínosy zelené investiční vlny Miroslav Lopour, manažer strategických projektů pro energetiku z poradenské společnosti Deloitte.
Nové zdroje může Česko vystavět díky penězům, které má k dispozici z Evropské unie právě do roku 2030. Ten bude pro přerod české energetiky zlomový. Po něm totiž začnou finance z EU vysychat a Česko zároveň, pokud se na situaci nepřipraví, bude čelit řadě energetických rizik.
„Uhelné elektrárny se nemusí začít vyplácet s rostoucími cenami emisních povolenek a Česká republika se může dostávat do problémů, jak pokrývat své energetické zdroje. Dalším impulsem, který do debaty přichází, je celkově dekarbonizace,“ upozorňuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky a dodává:
„V České republice je řada firem, které mají bezuhlíkové strategie. Buď nákup energie z obnovitelných zdrojů kvůli ESG reportingu nebo jsou jejich matky zavázány ke klimaticko-neutrálnímu podnikání. Bez obnovitelných zdrojů se nám tyto strategie nepodaří naplnit a potom je otázkou, jestli dané firmy budou chtít působit v České republice, pokud nebudou mít dostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů.“
Promarnění šance na transformaci ekonomiky tak může znamenat i zásadní ekonomické problémy. Pro investory přestane být výroba v Česku tak atraktivní, protože vysoká emisní stopa odebírané energie se promítat do hodnocení udržitelnosti vyráběných produktů. A Česko kvůli tomu může vypadnout z dodavatelských řetězců.
„Zaostávání bude postupné. Navíc my i dnes v naší společnosti vidíme řady poptávek našich klientů, kteří cítí tlak na dekarbonizaci, na ozelenění jejich uhlíkové stopy. Je to napříč všemi sektory, jsou to průmyslové podniky, jsou potravináři, jsou to dodavatelé do těchto výrobních řetězců. Tlak jde dnes napříč ekonomikou a bude v budoucnu podpořený legislativou. Směr je jednoznačně nastaven a je na České republice, jestli se bude chtít tohoto směru účastnit nebo nikoliv,“ dodává Miroslav Lopour.
„Nám jako České republice se v posledních dvou letech podařilo zahájit renesanci solární energetiky v Česku. Ale potřebujeme k tomu doplnit ještě další zdroje, jako je vítr nebo baterie. Aby se právě tato vlna v první etapě modernizace české energetiky podařila, je dobré připomínat přínosy, které se s investicemi do obnovitelných zdrojů pojí, tak ale i nutné kroky, aby se potenciál naplnil,“ dodává Martin Sedlák.
Jde podle něj zejména o zavedení takzvaných akceleračních zón, ve kterých je usnadněná výstavba obnovitelných zdrojů, dále je nutné doladit legislativu související s budováním nových zdrojů. Navíc, solární a větrná energetika nebude Česku stačit sama o sobě. Svaz moderní energetiky se proto podle Sedláka v budoucnu zaměří i na kogeneraci, teplárenství nebo bioplyn a další typy čistých zdrojů energie.
Epizodu si můžete poslechnout také na: Spotify / Google / Apple
