To jsou některé ze závěrů aktualizované studie poradenské společnosti Deloitte, která byla zpracovaná pro Svaz moderní energetiky. Podle výsledků této studie nabízejí nejdostupnější řešení pro naplnění klimatických závazků ČR pozemní fotovoltaické elektrárny budované na brownfieldech, výsypkách nebo plochách bývalých dolů.
Zatímco investiční náklady na 1 GW instalovaného výkonu u pozemní FVE mírně přesahují 15 mld. Kč, v případě rezidenčních fotovoltaik to je zhruba 27 mld. Kč. Podobně to vypadá v případě dekarbonizace. Náklady na jednu vytlačenou (= nevyprodukovanou) tunu CO2 jsou u pozemních fotovoltaik zhruba 18 tis. Kč, zatímco v případě rezidenční střešní FVE to je téměř 35 tis. Kč.
„Evropa debatuje nad výrazným zvýšením klimatických závazků. Cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů pro Česko na úrovni 22 % nebude stačit a Česko bude své cíle navyšovat. Je tak dvojnásob důležité se zamyslet nad co nejekonomičtějšími řešeními pro naplňování těchto cílů a pro čerpání prostředků z Modernizačního fondu. Pokud tuto příležitost dobře nevyužijeme, může to být pro Česko drahé. Z naší aktualizované studie vyplývá, že nejlepším řešením zůstávají pozemní fotovoltaické elektrárny budované na zemědělsky nevyužitelných plochách,“ vysvětluje Miroslav Lopour, manažer oddělení energetika a zdroje, Deloitte Česká republika. “Velká fotovoltaika je relativně jednoduché, rychlejší a levnější řešení než ostatní zdroje. Stejný výkon z pozemní fotovoltaiky vyjde o 80 % levněji v porovnání s fotovoltaikou na domech a o 20 % levněji s fotovoltaikou na průmyslových střechách,” dodává Miroslav Lopour.
Aktualizovaný Národní klimaticko-energetický plán ČR (NKEP) stanovuje podíl 22 % obnovitelných zdrojů na spotřebě energie pro rok 2030. Ambice vychází ze stávajícího cíle EU 2030 v 32% podílu obnovitelných zdrojů. Aktuálně se navíc hovoří o zvýšení evropského obnovitelného cíle až k 39 %. Při stávajícím rozvržení závazků by podíl energie z obnovitelných zdrojů v ČR činil 26,5 % v roce 2030. Již loňská studie Deloitte potvrdila, že prostor pro růst je právě v zelené elektroenergetice a zejména v oblasti solární energetiky, která může zvýšit svůj výkon až na 9 tisíc megawattů.
Zahraniční zkušenost ukazuje, že pozemní fotovoltaiky jsou dnes zcela běžným a efektivním nástrojem pro dosahování stanovených cílů v oblasti obnovitelných zdrojů. V Česku se nabízí lokality zvláště v regionech, kterých se dotkne plánované ukončení hnědouhelné těžby. Právě zde mohou solární elektrárny sloužit jako významný bezemisní zdroj vhodný do energetického mixu. Jenom lokalita nejdříve uzavíraného dolu ČSA má potenciál nejméně 600 megawattů instalovaného výkonu solárních parků. Část projektů v této lokalitě může být instalována již v následujícím desetiletí a pomoci tak s transformací kraje na moderní ekonomiku. Zbylé ústecké lomy pak představují potenciál dalších 5 tisíc megawattů. Potenciál pro nové projekty obnovitelných zdrojů nabízí také Moravskoslezský kraj a Karlovarský kraj.
Česká republika však bohužel tento nejlevnější zdroj dlouhodobě pomíjí. Česko je například poslední stát Visegradské čtyřky, který výstavbu FVE nepodporuje prostřednictvím osvědčeného tržního mechanismu – aukcí nových kapacit. „Uhelné“ Polsko zavedlo aukce na pozemní fotovoltaiku už na konci roku 2016, jen o rok později než v Německu, zatímco Česko nemá zatím pro aukce schválenou ani legislativu. Tím více roste důležitost Modernizačního fondu jako hlavního dekarbonizačního nástroje české energetiky.
„Ministerstvo průmyslu dosud odmítá aukce pro pozemní fotovoltaické elektrárny, i když příklady ostatních států ukazují, že jde o velice efektivní nástroj umožňující dosáhnout nejlepších cen pro spotřebitele. Jedním z argumentů ministerstva bylo, že solární zdroje získají dostatečnou podporu v rámci Modernizačního fondu. Svaz moderní energetiky dlouhodobě podporuje decentralizaci české energetiky, vznik energetických společenství i instalace na střechách. Je však třeba najít takové stabilní mechanismy, které umožní restart všech typů solárních projektů. Cílem Modernizačního fondu je ochrana klimatu a dekarbonizace, což znamená nahradit současné uhelné elektrárny novými obnovitelnými zdroji. Malé střešní elektrárny či energetické komunity jsou skvělé řešení, ale uhlí bez solárních parků a velké akumulace v tuto chvíli nenahradíme,“ říká programový ředitel svazu Moderní energetiky Martin Sedlák.
Modernizační fond je nástrojem, který definuje evropská legislativa jako nástroj k dekarbonizaci, který čerpá prostředky z monetizace 2 % celkového počtu emisních povolenek na období 2021–2030, z 50 % tzv. solidárních povolenek a zároveň z derogace povolenek dle článku 10c[1]. Realizace projektů v prioritních oblastech by měla vést k využití obnovitelných zdrojů v energetice, vyšší energetické účinnosti a zavedení systémů pro akumulaci a distribuci energie.
Podle studie jsou v českém kontextu ekonomicky nejvýhodnější pozemní fotovoltaické elektrárny nejen v porovnání s dalšími obnovitelnými zdroji jako vítr nebo biomasa, ale také ve srovnání se střešními alternativami. Například nákladem 1 mld. Kč z Modernizačního fondu je možné postavit cca 64 MW kapacity fotovoltaik na brownfieldech, zatímco pouze 36 MW na střechách domů.
Pro menší zdroje, například střešní fotovoltaické elektrárny, navíc existuje již řada dotačních programů jako Nová zelená úsporám, současný Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnosti (OPPIK) nebo navazující Operační program technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OPTAK). Další evropské zdroje bude možné získat i v rámci takzvaného Národního plánu obnovy, kde je 40 % v rámci restartu ekonomik po COVID alokováno na zelené projekty.
„Česko by se mělo konečně postavit k problému čelem. Pokud myslíme vážně odklon od uhlí, musíme konečně začít stavět větší obnovitelné zdroje doplněné bateriovými systémy. Zbytečným přešlapováním na místě navíc ztrácíme drahocenný čas, zatímco západní státy i ostatní země V4 před námi získávají větší a větší náskok. Je v bezpečnostním, ekonomickém i strategickém zájmu státu zajistit si za dané množství peněz maximální výkon bezemisních zdrojů energie. Místo toho Česká republika neustále váhá, zda být onou proklamovanou Country for the Future nejen na papíře, ale i ve skutečnosti,“ upozorňuje Jan Fousek, předseda dozorčí rady Solární asociace a výkonný ředitel Asociace pro akumulaci a baterie AKU-BAT CZ.
Programový dokument Modernizačního fondu z pera Ministerstva životního prostředí navíc obsahuje rozporuplné pasáže, ze kterých není jasné, zda bude možné pro výstavbu fotovoltaik vůbec využít průmyslově znehodnocené plochy jako brownfieldy nebo výsypky.
„Pokud mají zejména menší investoři skutečně začít připravovat projekty obnovitelných zdrojů, potřebují, aby byly podmínky Modernizačního fondu jasné a jednoznačné. Programový dokument Modernizačního dokumentu je v pasážích týkajících se Zemědělského půdního fondu zmatečný a je potřeba ho upravit, protože umožňuje různé výklady. Pro jistotu budoucích investorů to je zásadní věc. Zemědělský půdní fond zahrnuje velkou část půdních ploch v Česku, včetně těch, které jsou pro běžné zemědělství nevhodné, a naopak by mohly sloužit pro plnění klimatických závazků skrze stavbu obnovitelných zdrojů,“ uzavírá Pavel Doucha, partner právní kanceláře Doucha Šikola advokáti, která se specializuje na obnovitelné zdroje.
Pomoci v tomto směru může například metodika samotného Ministerstva životního prostředí z roku 2018, která nedoporučuje umisťovat větrné a fotovoltaické elektrárny na zemědělsky cennou půdu třídy I. a II., zatímco stavbám na méně bonitních plochách III. – V. nebrání.
[1] Státní fond životního prostředí – Modernizační fond; https://www.sfzp.cz/dotace-a-pujcky/modernizacni-fond/
201208_Rozvoje_OZE_2030_Aktualizace_final
Záznam z tiskové konference zde: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/1966960?h=44bc09c5651659f7762a48e3fb7f01b7&fbclid=IwAR2QdcPmFppPi8xdUrnyMx4itLgc2lKP7D3kE4ahnnJhf5dEjA2SR9r2drI
